Hledání

Začínám chápat smysl těch pádů,
kdo a co vlastně jsem,
člověk utajených pokladů,
hranicí mezi dobrem a zlem,
snad obzor východů a západů..

Bez koho a čeho
můžu a nemůžu býti,
bez nebe modrého
a bez těch pod ním
hvězd navléknutých na niti..

Ke komu a čemu bych neměla,
musím a mám jít,
tam kde ten věčný svit
možná můžu mít,
o jednom bych věděla..

Vidím koho a co vlastně?
Z dálky malinkého panáčka,
zblízka v srdci vřelost pramení,
snad jen připlutí Plaváčka,
snad to ani člověk není,
poznává jiné i vlastní duši,
hodná duše tuláčka,
někdo nemá rád, někomu sluší..

Volám na něj přidáme do kroku?
A tak šli bez přestání,
bok po boku,
ochutnávali vůně setkání..

O kom o čem to bylo vyprávění,
tu věta najednou pospíchá,
z úst v příjemném znění,
občas zase chvíle tichá..

S kým a s čím půjdu dál,
do oblak létat,
ucítím nebe,
mraků spánek i cval,
poznám ostatní
a hlavně tebe
a taky budu hledat
ještě kus sebe..