Sen o Seině

Plakal jsem že nejsem na Seině
a přitom plul jsem po Vltavě
o genech mumlal jsem zmatěně
když přece všechno je v mý hlavě

Secesní nábřeží jsem si zamiloval
a své černočerné dny jsem dost hluboko schoval
pak zapomněl jsem kde kopat mám
smíchem jsem zapudil hejna vran

Však v hloubi divě cosi klepe
výhružka střeva jež je slepé
střevo je slepé, mysl vidoucí
a srdce strachem bojí se zatlouci

Na Seině, na Vltavě nebo na Svratce
někdy to jde hladce jindy obratce
Ve Lhotě, Kotěhůlkách či Paříži
člověk dost nerad v sebe nahlíží

to snažší je nahlížet ve vodu temnou
na opuštěných molech
zůstat si v klidu sám se mnou
jak pavučiny na svých stvolech

A o Seině si nechat zdát
ve váze kytky nechat uvadat
a trsy trávy po Vltavě nechat plout
zhojit si jizvy po řeži pout.