rodiče

Ach,
že nesdílím si nimi předpotopní názory,
že na jejich vzezření, nehážu poklony,
že svou hlavu mám,
že se jinak oblékám,
že mám neustále světu co říct,
že vše říkám z plných plic,
že chci vždy víc, než-li víc,
že chci mládí šílené,
že stáří je mi vzdálené,
že vyčítám jim jejich vadičky,falše, zla a "drobné chybičky",
že vmetu jim do tváře, jak to vážně je,
a že je mi z nich zhnuseně,
za tyto pravdy, nyní pykám,
neb píši to,
co říkám,
a říkám to,
co bylo v mysli mé stvořené!!
Ano, tyto verše, jsou jejich zločiny na mém mládí zprzněné!