Martince

Dívam se na Tebe a stále mám dojem, že jen sním,
že jen sen o lásce nadpozemské běží v mé mysli.
Pak ale zjistím, že dotknout se Tě smím.
Náhle jsem vzhůru a bystřím všechny své smysly.

Příjemné je dotýkat se konečků prstů Tvých,
jen tak lehce dlaně třít a to krásné teplo vnímat.
Zahledět se do očí tajemně hlubokých
a cítit intenzivně, jak touha v nás začíná otěže třímat.

Pomalu se nitro mé bez ostychu otevírá,
skrze Tvé pohledy vlídné zřím Tvou čistou duši.
Nepopsatelný pocit při kterém se v hrdle svírá
a srdce jak smyslů zbavené zrychleně buší.

Slyším ta slůvka, jenž šeptáme si tichounce do uší.
Tak výstižně naše vzájemné city popisují.
V tomto vzácném okamžiku nás nikdo neruší.
Nevnímáme minuty, ni vteřiny co kolem nás plují.

Cítím Tvou vůni co obestírá celé Tvé tělo.
Nasávám ji a stále k Tobě se nakláním.
Celou, celičkou zulíbat by se chtělo.
Vždy jen Tebe chci objímat před spaním.

Jsi nádherná a já mlčky se utápím v kráse Tvojí.
Bez dechu sleduji Tě, jsem pohlcen Tebou.
V té chvíli kouzelné naše rty se spojí.
Právě v tu chvíli cítím, jak plníš mě něhou.

I když lásky je spoustu na tomto širém světě.
V různých podobách je kolem nás, je všude.
Jsem si jist, že jen já jedinečně miluji Tě.
Bylo to tak, je to tak a navždy to tak bude.