Dobrodruh

Na čele už mám zbytky potu
po jedné chůzi zas vyzutou botu
prsty jak vrba ohnuté mám
svým chraplavým hlasem se zcela vymykám

odřené paty a nad nimi nárt
po boji skvrny, jako leopard
oči jestřábí jsou hodně z daleka
můj vlastní stín mě nepoleká

V noci se budím ve dne usínám
po sobě, večer, nářky zhasínám
a s dehtem v plicích, zaháním vzduch
jak by řek pánbůh, rozený dobrodruh

Polykám krev co z obočí stéká
v povaze chvílemi rozlitá řeka
z mozkových buněk složitou skládačku
má přání z nebe co visí na padáčku

Čáry svých hodin do nebe ryji
jak blud se toulám v noci po koleji
a s přáním šeptám ať už jsem v cíli
že život na zemi..trhá mi žíly