střepy

rozbij o mě flašku
v opilém závanu
smích se nese
s cinkotem střepů dopadajíc na zem
nebolí mě to
ani jizvička mi nezbyla
to teprv příjde
až nastane ten divnej čas
smutek někam utek
prozatím
vypil jsi ji dřív
a mě to nebolí
mam navrch a
ovládl jsem svoji
divně tvarovanou kůži
svírá moje kosti
a je čistá
a k ničemu
jsem mrtvej
jsem nesmrtelnej
jsem ještě lepší
než ty střepy
který cyklistovi
zničí duši
užij si to
já musím zapomenout
zdánlivě
v tom tkví
to co jsem viděl
na očích
to co jsem slyšel
to co jsem cítil
co cítím
cítíš