Vlkodlak

Ráda bych ti něco řekla,
že nepocházím z nebe ani pekla,
že obyčejný pozemský jsem tvor,
na tebe zapůsobím jak nejsmrtelnější mor.

Své kroky neřídím si sama,
bojím se těch tří dnů v měsíci,
kdy na mě zapůsobí on nebo ona?
Kdy síla se zažehne a je pálící.

Pak probudí se ve mě To!
Žízním po čerstvé krvi,
jak ještě teplá teče z koutků úst
a životy nevinných tam mrví.

Stane se ze mě To.
Mě budeš muset se bát,
pro tebe bude mé tělo k dispozici,
potom se mi budeš muset kát.


Tak na kolena!
Ať dosáhnu k tvému hrdlu!
A´t zakousnout a vysát tě můžu.
Toužím po tobě. Po krvi a oběti mužů.

V tu noc ke mě nechoď pro slast,
neodešel bys jak měsíc přechází přes mrak,
mé teplo by nepůsobilo jak mast,
dostal tě totiž vlkodlak.