Noční blues

Bludný hraju s životem pokr,
když na pokraji svých citových sil hrozně jsem se zpil.
Dám si hermelín s cibulí a se slzama vybulím - kocovinu.

Chtělo by to brko trávy a umět chodit po vodě…
Pak bylo by to v pohodě, skončil by nářek a kvílení,
vždyť všichni jsou z toho šílení.

Bludný hraju s životem pokr, u ohně zpívám svoje blues,
jak ušli jsme si cesty kus, pár drobných po kapsách a bez kreditu, v hlavě proudy myšlenek a v srdci řeky citů.

Chtělo by to brko trávy a propadnout se do říše divů…
Ale bez Alenky budeme jen partou bezstarostných zjevů
s bílými klobouky a doutníky z Havany,
s dredama a pohupováním se do strany.

Noční tiché krátké blues, uzavřené sklenkou vína.
Svíce noci už mi dohasíná, za okny už pomalinku svítá.
Tak dobrou noc, s náznakem dobrého jitra.