Unikají

Leopardími skvrnami,
zpečetěnými bránami,
lipovými čaji
hledají pěšinky,
pomalu unikají
utajené vzpomínky.

Na hranicích hvězdných plejád,
prasklinou bublinkových čokolád,
zpod hustých sovích pírek,
podél zemských sfér
nepřečtených sbírek,
až do nočních promenád
pavích per.

K těžkým rubům
nikdy neotevřených
knih se zlatými ořízkami,
na křídla holubům
padlých peříček
s plnými obálkami
nikdy neroznesených
vytoužených psaníček.

Srpnovými žněmi,
ve včelím bzučení
pestrého venkova
s kouzlem záře
postupně oněmí
některým tváře
a v tichém vznášení
vyschlou tuší,
protkanými sítěmi
upustí slova
svých duší

a ta jejich věta,
pošeptaná po moři,
do útrob modrého světa
poklidně se ponoří
a navždy zůstane…