Dnešní

Všechno v naprosté zběhlosti,
úsměv předstírající radosti
nebo smutku velké průlivy,
pohrdavé výsměšné obdivy
tady těch lidských bytostí
s nosy co už dávno jsou křivý.

Zahořklé závisti plné oči,
pokračujíc v remízovou hádku,
další borci do ní ještě vskočí,
jako na kolotoči, kolovrátku
a víte jak to končí?
No přece lezením do zadku…

Lidi, co o vše přišli, okrádat,
tolik bezcitnosti všude křičí,
nebude se to tu dál zvládat,
nejdřív ty bezbranné to zničí,
pak se to bude postupně rozpadat
a lesy nás za ten bordel
se všemi moři konečně obklíčí.

Pryč kdesi v závěji
ztratí se všechno bezpečí

a já se dál dívala na toho chlapa
se znakovou řečí
v bezbřehé naději,
že pochopím…