Srdce, nůžky, papír

Tvé červené slzy krvácím
Z dohledu zelených očí mizíš
Ulicemi se domů vracím
Ne, vlastně do hospody spíš

Tak se opět zapomnělo
Na ty za zamčenými dveřmi
Všechno co bylo, nebylo
Na ty, co osud si určují sami

Jedno srdce papírové
Ze tří, můj umělý orgán
Zabalení do něj, krásní snové
Vymaží otazníky mlhavých rán

Vyhnal mě ven prázdný byt
Žádná okna ani postel, bez příběhů
Neplakat, nemilovat, nejíst a nepít
Nemá co vyprávět a naděj bez břehů
Radí roztrhat a zase slepit