Oči

Sudičky dětem jednou daly oči,
aby to, co je krásné, viděly,
u dospělých přišly o svou funkci,
pohledem na svět žalem osleply.

Sklivec matný závistí a žlučí,
filtruje laciné konzumní spoty,
to, co se do dnešní doby hodí,
nic, co by nám dalo pocit lásky.

Nevnímáme blízké skrze slepé čivy,
jen informace čpící internetem,
jež lebku štípou jako klíny,
a mozek pumpují hnilokalem.

Oči žen, kouzlo, jež neubývá,
ty studánky orámované vlasy,
když teď kdekdo víly zneužívá,
zamykají zraky za své řasy.

Vodnaté koule zmrazené chladem,
těžce zlými vjemy podrážděny,
strnulé beznadějí a zmarem,
hořkými slzami promáčeny.

Možná jednou zažijeme dobu,
kdy nadějí oči opět zazáří,
z černé tmy vyjdeme pod oblohu,
a touha žít mezi lidmi zvítězí.