Chybování

Vstříc nesnázím
musíme si dávat
na spoustu věcí bacha
a přesto,
když tak procházím,
každý se tu ve svým máchá,
jakoby se teprv učil plavat.

Aby pravou nohou vykročil,
levá neustojí první krok,
aby včas zlému uskočil,
leč aby to zas nebyly výšiny
a moc veliký skok.

Aby se jednou nezapomněl nadechnout,
možná by se pak udusil,
měl by taky druhé vyslechnout,
aby věděl, že není jediný,
kdo už tak moc zkusil.

Aby nešel rychle ani pomalu
a pokaždé vážil svá slova,
aby se z klidného přívalu
neproměnila jáma lvová.

Aby nebičoval pravdy hořkostí,
ale zas co nejméně lhal,
aby se nestal jinou bytostí
a pro ostatní jako člověk neselhal.

Potom lidem v bezmoci
neměl by ještě přitížit,
však zas to nepřehnat s pomocí,
až moc snadno dá se ublížit.

A i když si snažíme dávat bacha,
i přesto nezabráníme zavinění
a celé dny budou všichni
pořád chyby páchat
doufajíc od druhých v odpuštění…