Nemocná

Zkysly mi city, uschla láska,
zduřely všechny uzliny,
v srdci to divně skřípe, praská,
jak se v něm tvoří trhliny.

Smutek mne dusí, duše šedne,
na prsou bulka hořkosti,
barva se ztrácí, kůže bledne
a s ní i zbytky radosti.

Ujaly se mne kapacity,
vynesly ortel vážený,
problém že zůstává jim skrytý,
jsem nejspíš případ ztracený.

A tak jsem nyní v karanténě,
izolace prý prospěje.
Ve čtyřech stěnách dennodenně,
nevzdávám se však naděje.

Pány doktory neučili,
jak léčit duši člověčí.
I odborník se občas mýlí,
samota samotu neléčí!