Kdysi

kdysi lidé hledali boha v nebi a ne v podzemí
kdysi lidé cítili srdcem a ne hlavou
z kdysi nám ale dovanula touha po tvaru všedních dní

dnes roste strom o 1000 větvích,ale možná míň
les je záhonem zahradníka,který poskládal mozaiku z otvorů v zemi
- až vyléčí ducha Země, pak bude rána zahojena...

je to vyvrhel
je černý Petr,nebo ďábel sám
je to klíč k cestě,
polovina božství
je to rebel, kejklíř, stín našich údělů
je to skvrna na slunci, bratr Jangu
je to matka zrozená ze tmy
je to sen o padání do hlubin
je to sen o pozření bestií zaživa
je to jádro, podzemní jádro nebe
on je smrtí, ženou i mužem
on je mnou, když prochází mnou život
jako vůně,která se šíří z místa setkání a místa rozdělení
z místa království smrti, naší matky