Světelná postava

Postava světélky oděná,
vstoupila do mého těla.
Leží tam schoulená,
kdo ví co dělá.

Ras, dva, tři – ras, dva, tři,
ozvěny bojí se.
S jediným přítelem,
němotou, baví se.

Tak strašně vzdálená,
vysněná zahrada,
ve které bydlí má,
světelná postava.

Pomalu usíná,
v klubíčku třese se.
Bezmocně zhasíná
a vzduchem nese se.

Stejný jak v počátku,
přec prázdný cítím se.
Navštívím zahrádku,
proč ale bojím se.