Zapomenuté svátky

Jako kreslený slova čítanky,
do souvislostí splétám,
v roli začínajícího čtenáře,
znovu a znovu otáčím stránky
a sleduji jména kalendáře,
-jo, fakt je tam…

Vážně tu stojí, docela krátký,
taky tak samo, úplně na kraji,
mezi posledními řádky,
v konci týdne písmenka zírají.

Asi blbost, že jsem se těšila,
kdopak si zas vzpomene
a místo toho si ochutnala,
jak každý snadno zapomene.

Hlavně že jiní ten svůj
ohlašují dopředu tak měsíc
a já abych si sedla na hnůj,
nezmůžu vůbec vůbec nic.

Zas v místech, kde to znám,
radost sama si snažím udělat,
ve stínech zkameněliny
bez odpovědí se ptám,
tak dnes už se na jmeniny
přestalo hrát?