Správce majáku

Vlny na moří do sebe se srážející
Do království prokletých jedna za druhou vrážející
Kde žije král v jediné a nejvyšší věži
Tajemství v mysli své pečlivě střeží

Den co den ve svém apartmá
Myšlenky,sny,tužby v deník ukládá
Otázky, co sám sobě si pokládá
Drahně let co došel inkoust, co pero sytí krev
Stále táhne ho k sobě jak sirénin zpěv

Noc za nocí trávící v náručí insomnie
Vpouštící jed do těla jako zmije
Křesadlo,dýmka a bezesné noci
Bezmezné prázdnoty pocit

Ve světle lampy se sám před sebou ukrývá
Zatímco z láhve rum postupně ubývá
Sklenku po sklence, pokoj zvolna odplouvá v dáli
Mozek vypíná, oči pálí
Ebenový mrak, co ošálil zrak, ticho jako v hrobě
Dočasně unikl bolesti v sobě

Dobrovolné vyhnanství v žaláři na vrcholku skály
Vysílá varování lodím v dáli
Správce majáku světlo do okolí sice šíří
Sám však přežívá v temnotě, jež ho tíží
Bojuje s hlasy ve své hlavě,ty vštěpují mu vinu
A líbezným tónem lákají ho pod hladinu

S úderem dvanácté, s úderem blesku
Započal jednoho dne cestu
Končící v písku, na dně
Kam hodiny klesá ladně