Zpověď nad klávesnicí

Po dlouhé době snaží se moje ruce něco říct,
ale zadrhují se u každého slova,
každou chvíli mačkám eskejp,
a snažím se psát lépe - znova.

Hlava přemýšlí nad slovy v hlavě,
a déšť na moje oči sedá,
dřív pocity vypsat šlo mi vždycky hravě,
teď těžko správná formulace se mi hledá.

Snažím se aspoň prsty na klávesnici přenést se dál,
však pokaždé ta samá překážka přede mnou stojí,
není čas aby se už někdo další ptal,
otvírá se rána co každý měsíc znovu se mi hojí.

Přemýšlet nad věcmi co by bylo kdyby bylo,
nemůžu si pomoci, utíkám do říše snů,
nepřesvědčím se vzpomínkou toho co mi zbylo,
a pak probudím se do urousaných dnů.

Prostřednictvím rukou svých oddávám se zpovědi,
jako kněz poslouží mi papírové listy,
ač nedostává se mi žádné odpovědi,
mé svědomí může zůstat čistý...