OTROCI ČASU

Nepochybně toužíš žít,
na tom jsme snad stejně,
kolik času budeš mít,
to netušíš však zřejmě.

Až nad posledním vydechnutím,
bude všechno sečtené,
ať všichni čelí propuknutím,
bolesti Tvé nechtěné.

Vteřiny si bere temno,
nic nestihneš dnes,
jestli spěcháš, je to jedno,
udusí Tě temný stres.

Protknuty jsou časem rány,
léčí naše opojení,
sebevrazi řežou trámy,
snad v žití nejsou spokojení.

Jako hříčka v rukou blázna,
připadá mi nuzný svět,
zbude po nás stopa prázdna,
čas ten nelze vrátit zpět.