Odříznutí

Za okny vybledlých domovů,
ve svých srdcích zatčení,
v pevném sevření okovů
tíhy nevyřčeného trápení.

Za prašnou cestou svých snů,
kam jiným stezka přestala vést,
zmizela ta lehkost všedních dnů,
jak těžké je ji stále nést.

Nosit břímě přisátých myšlenek,
klubko zamotané v síti,
zapletené do tkaných vlákének,
to stačí jen,
aby někdo zatáh´ za pár nití
a pomalu začal rozmotávat.

Rozvázat uzly, uvolnit smyčky,
pochopit smysl těch spletení,
procházet zavalené chodbičky
a odhazovat spadané kamení.

Jak občas chodíme v krajích děr,
ostatní neunášeli ty situace,
když v něčem začali jsme vynikat,
když naše smýšlení nabralo jiný směr,
pak rozhodli se od nás utíkat,
valili pryč jak zběsilí,
kdepak, nevyjádřili ovace,
ty byly až pro ty,
co došli k hlavnímu cíli.

..taky chci dojít..

A půjdu, ať už s tebou nebo sama,
ať už se vám to líbí nebo ne,
statečně projdu neznáma,
světy co nejsou obeplutý,
ať mě chcete nebo ne,
ale já nebudu patřit
mezi lidi odříznutý…