Odkaz od Anděla

Každým dnem umírám jak lehká děva,
S myšlenkou na tebe…
asi se Ti mstím
chci bejt Tvoje….pro TEBE…

Umírám v duši černé s motýlími křídly,
Jak můra černobílá v světě neřestí.
Můžu si za to sama,
Nejsem ona a ona není já

Den pro mě začíná západem slunce,
Kdy mi příjde,že nic nekončí.Nekonečný svět
v ráj změní se hned,
pak bodavé slunce vyjde,
spánek na mě prijde

slzy krve padají po mých křídlech na zašedlou zem,
už to není příběh je vše jen sen
Ta představa ideálu se střetává se skutečností,
je to jak Don Quijote ve svým světě
proč se člověk pořád jenom plete?

Těchto pár neohrabaných řádku,
Sepsal anděl ve velkém smutku
Odkazuje na DNEŠNÍ SVĚT