Dotek

Stáhnul jsi mě k sobě,
pevně přivázaným lanem.
Mé ruce pláčou krví,
a ty se směješ, snad blahem?

Moje prosba o propuštění nemá cenu,
toužíš mi ubližovat.
A tímto mi dáváš odměnu,
že jsem Tě mohla milovat.

Tvůj pohled probodává moje srdce,
a já cítím, že usínám.
Tvoje slova chutnají tak trpce.
Bože, já snad umírám?

Poslední minuty - Tvá slova, úsměv, dotyk,
mě i přes ostrou bolest rozpálil.
Proběhl mi hlavou ten okamžik,
když jsi mě poprvé políbil.

Poslední minuta - cítím, že mě nic nebolí
vidím světlo,
procházím se po okolí,
když v tom na mě něco hmátlo...

Je to Smrt, víčka ztěžkla, srdce netluče,
a on???
Jen tiše sedí a pláče.