uvědomění

poslední kapky rosy se třpytí na stéblech trávy
a naposledy se snaží svou září zastínit slunce,
které na křídlech svých paprsků vplouvá do nového dne
šířícího se nenápadně po druhé polokouli stařičké Země

stín šedé skály se ospale protahuje do dáli,
myslíc, že pohltí celý svět a mě s ním,
když vstupuju do jeho chladného objetí

jen se tak opřu o kamennou zeď
rostoucí z hlubin podzemí do vzdušného prostoru
-studí– jako Tvé srdce posledních dní marnosti mé naděje

čas se zastavuje pro tento okamžik uvědomění si vlastní podstaty
a smyslu existence zklamané duše bloudící před hranicí poznání