V klidných časech

Myslel jsem, moje drahé dítě,
že dnes „tvůj sen“ políbí tě.
Přál jsem ti hořko-sladkou chuť,
však víš, jak to chodí, buď jak buď.
Vzdálený i blízký byl i je,
ví to tvoje oči, srdce tvé.
Dceruško, hvězdo nesmělá a osiřelá,
kéž bys v tomto vztahu štěstí měla.
Přikryji tě černým pláštěm noci, září planet,
je hřející a hebčí než-li samet.
Pak usneš unavená v jeho dlani,
nezaspi tu vzácnou chvíli milování.
Jste nyní rozděleni, ale láska nedělí, ta pojí,
je tomu tak od věků, co světem svět stojí.
Buďte jedno, i když břeh je dvojí
v klidných časech také v nepokoji.