POZDRAVY

Pošlu Ti pozdravy z dáli,
snad budou již bez zášti zcela,
býti spolu my dva se báli,
však žíti s Tebou já horečně chtěla.

Sedím v Amsterdamu v hostinci,
létám duší myšlenek svých,
Vídeň, ta nejhezčí je v prosinci,
unikám v Métách objetím Tvým.

Pozoruji lodníky na molu v Hamburku,
obletí na moři bezelstně svět,
snad lepší je nechtít jet zpět.

Chrám ve Florencii mi útěchu skýtá,
sám Michelangelo mne malbami vítá.
Ti z vás, kdo básně psali,
v Paříži srdce jste zanechali.

Jako Napoleon vyhraji bitvu,
tu nejtěžší - o svoje srdce,
smysly naostřím jak ostrou břitvu,
proč život chutná nejednou trpce?

V Lyonu pod mostem u řeky,
budu sedávat s nočními stíny,
možná snad vzpomenu na Řeky,
co léčili mé neblahé splíny.

Před branou do světa nového,
odhazuji minulost tak jako šat,
většina ve mě jest blouznění snového,
má láska je tíživý otrlý kat.