Trest

Brilantní tóny nesou se vzduchem,
vnímáš je svým necitelným uchem.
Letí kolem Tebe ,
jako tažní ptáci,
Ty je však nevnímáš,
máš teď jinou práci.
Tvé ruce, kdysi jemné, teď pevně drží bič,
co pod nimi se zmítá, chce rychle zmizet pryč.
To tělo zubožené chce taky zase žít
a z číše lásky lidské, alespoň na okamžik pít.
Však ztrácí se pod ranami
jak mravenec před branami velikého města.
A já prosím za něj, nech ho jít,
vždyť pro toho chudáka má ještě cenu žít!
Zapomeň na povinnost, jež velí bít,
a poslechni své srdce, dej mu už klid.