* SNĚNÍ *

hvězdnému nebi touhy své žaluji

motýlci noční že ve snech mě spalují

nápadů bláznivých do snů mi šeptají

a rána v samotě nadále vítají

do krajky něhy mé dlaně tě zahalí

ústa má v klíně tvém oheň pak zapálí

spáleni na popel vítr nás rozmetá

voda ať spláchne nás nejméně stoletá

- - - - - - - - - - - - -

(chjo jak krásně mi vyrůstá strom planých nadějí )