Vyznání

Snažím se mylset a moc mi to nejde
vždyť je to jedno co na tom sejde..
Vzpomenu na Tebe a ty tu nejsi
říkám si co asi děláš? kde jsi?
Sedím tu na baru, Ty mi tu chybíš
ať před ním či za ním moc se mmi líbíš
slyším ,,Honzí´´ každičkou chvilku
i tohle málo stačí za zmínku
protože Tvůj hlas je pro mne spása
vidět Tě chvilinku je pro mne krása
vidět Tě déle, jsem v sedmém nebi
v hlavě mám pořád takové jeby..
Prosím Tě o to, neber to špatně
hrozně rád vzpomínám alespoň matně
na Tebe, Tvůj úsměv a krásu těla
všechno to máš a vždy si měla.
Tak jako vím že něco se děje
stejně i tak co Ti prospěje
a jak se další pivínko leje
mé tělo zevnitř jak mrtvola tleje
a tak prostě sedím a koukám dál
přiznávám to čeho jsem se bál
že každou chvíli kterou Tě vidím
víc a víc k Tobě něco cítím..
Nevím co říct, jak to mám popsat
jestli mám brečet či radostí hopsat
jestli dál pít a nebo přestat
jestli sám sebe mám pořád trestat
jesti si mám pořád do očí lhát
že Tě mám jen jak kamarád rád.
Jsi pro mne jako voda a vzduch
bez Tebe přijdu si jako duch
že jsem dřív nešel na cestovní ruch
teď bych neřešil trojbokej kruh
co nemá úniku bez Tvého klíče
zjistívám že jsem bez Tebe v .. trapu
a protože jsem ještě pořád mlád
klidně mi nevěř, ale mám Tě víc než rád...