Plechovka s mou duší

Do plechovky
od nevím čeho

vložím svou duši
aby mi ji už
nikdo neukrad

svět je džungle
pomyslím si
je nenasytná
jako náruč
krkavčí matky
dvojsmyslná
jako tvoje rty

a bude to pěkně chrastit
po cestě
až poběžím do práce
chytit svůj chlebodárcovskej
vlak
až mě přátelé zas odsunou na vedlejší
kolej protože mám víc problémů
než oni
bude to cinkat pod bundou
jako myšlenka cti
dávno vím že mí přátelé
nejsou matka Tereza
ale nejde to schovat před lidmi
jako nějaká úchylka
každý to hned uslyší

bohužel

převážím totiž
duši