Budu

Budu jezdit pozdě večer z práce
do vlastního nádherného bytu,
kde mě opije kámoška legrace
a k tanci vyzvou tóny beatu.

Unaveně, ale šťastná a spokojená, že jsem doma,
se posadím do měkkého, zeleného fatboye,
a budu se těšit, až usnu spánkem tvrdým jako koma.
Ovšem ještě předtím si užiju zbytku dne, ou jé.

Budu si číst staré komiksy,
koukat na romantické komedie,
kreslit všechny obrázky fixy
či se třeba učit přítoky Dyje.

Budu odpočívat v přítomnosti tmy
na gauči v obýváku, pod teplou peřinou,
a skrývat se před zbytečnými starostmi,
které se na nás nečekaně odevšad řinou.

Možná si nechám rozsvícenou lávovou lampu
nebo bodová osvětlení na modrém stropě,
abych si mohla jít uvařit kotel čaje s medem,
aniž bych zakopla a řvala: „Kde zas ten mop je?!“

Dám si taky marshmallowny,
pokud mě přemluví chutě.
Sklidím polštáře, blbouny,
a až pak půjdu na kutě.

Potom si půjdu napustit vanu s pěnou,
přečtu pár kapitol v půjčené knize,
vezmu do ruky bublifuk z jaru
a budu číst jejich zrcadlové vize.

Přitom budu zpívat energické písničky
spolu s nahlas puštěným rádiem,
a mezitím šťouchnu do gumové kachničky,
a zkušeně jí řeknu: „Carpe diem!“