Pozlátka

Tak snadno volíme krásu před duší.
Oči zrazují srdce
a mysl neslyší uši.

Rozum za sebe neručí,
když tělo vidí se v cizí náruči.
Té touze snad jen láska poručí.

Krása je závoj,
jen přikrývka z růží,
pod ní jsou trny co poraní kůži.

Duše?
To je pravdivý obraz Tebe.
Bez lesku perleti uvnitř září jako nebe.

Ovšem není vše zlato,
co navenek se třpytí
a né každé slunce zářivě svítí.
Spoustu je pohádek o lidském žití
a mnoho z nás visí na tenké niti.

Tak snímám pozlátko za pozlátkem.
Hledám jiskru pod okvětním plátkem.
Střídám své radosti se smutkem,
plním se štěstím, zármutkem.