Svítání

Z mých oken vždy pozoroval jsem obzor,
co prdelí dal by se spíše nazvat,
příslovečné slovo snad s kouskem naší země,
ale teď je už vše jinačí, teď už vídávám zadek.

Snad vjezdem do pískovny dal by se spíše nazvat,
a přesně tak z něj …. tečou, jak řeči z míst nejvyšších,
kde za sucho od přírody, či přílišné deště budem platit,
sto koruny, stejně tak za zdraví a přitom za smrt milióny,
a přitom pod sebe, jak krtek, hrabat si začneme…

Bez zkušeností s dřívější, snad temnou, dobrou,
teď pláču nad promarněním životem mnoha občanů,
tak krásné země, za kterou dříve stálo bojovat,
dnes i zvednout se z pohovky v srdci bolí.

Vidím, že změny přichází mnohem a mnohem rychleji,
než naše sny, které plnit si od cizích si necháváme,
na naše dary, na záda sedřená, za roky umírání,
ptám se Vás, nebyl desátek církvi lepší než daň mnohovrstvá?

Jen oprava ke konci, aby se nemyslelo, že církvi nějak nadržuji,
to pouhý příklad, jak vše rychle stoupá,
a do našich vlastních kapes toho méně padá…