Jáma osudu

Sedím zas v baru jak básník prokletý
přijdu si jak z knihy nějakého poplety
v takové knize, co má chmurný děj
chvíli je na nic, chvíli je hej
Zápletka je jednoduchá pouze
všechno to trvá víc než dlouze
přitom naopak čte se rychle
můj život jak z nějaké bichle
není však ale proč si to číst
to už je lepší zábava plíst.

Nejsem světec a pořád kleju
přes den se snažím smát a v noci leju
snažím se žít svůj život mizerný
moh bych být čímkoliv,moh bych být věrný
nemám však neomezené možnosti
snažím se být dobrákem od kosti
a i když ten život není žádnej med
asi bych neměnil a žil dál hned.

Není to zázrak a není to sláva
občas žhnu jak v sopce láva
občas jsem chladný jak zmrzlé maso
nemluv, mlč, podřadná raso..
Tohleto slýchám každý den dlouhý
jsem jenom zevl pouhopouhý.
Chtěl bych si splnit aspon jednu svou touhu
ne pořád hrát si jen na slouhu
prostě se zas smát a koukat vřele
nejenom čumět jako to tele..

Sedím si a popíjím z čaje
v průvanu zde mi mé háro vlaje
v koleni zase pichlavá bolest
nejenom tahle trápí mě šelest..
Chtěl bych jim všem dát sbohem
nejde to, číhají za každým rohem..
Abych začal přehlížet bolest svých tlap
a postavil se čelem tak jako chlap
ke všem špatnostím co jsem kdy zvlád,
dokud tu jsem tak jsem pořád rád
že se probouzím každé ráno
z žízní a úsměvem jak je mi dáno..

Žít je pro mne jak pěstovat v jílu
je to fakt dřina a chce to sílu
najít si všechno to po čem toužíš
do té doby jak sup nad mršinou kroužíš.

A svou jámu osudu čím dál víc hloubíš..