Uprostřed

Chci přestat přemýšlet,
za těmi ztěžklými víčky
starosti po kapkách vyplavit,
pustit po proudech říčky,
jen na chvíli zastavit,
jen na chvíli nepřemýšlet.

V pohodovém ohníčku
chci pomaloučku usínat,
probudit do teplého poledne
a psát další šťastnou básničku
a nikde žádná zábrana…

a místo toho
mám teď vnímat
tyhle studený rána
za zvonění budíčku,
ze snového vznášení
já mám zase vstávat
a začínat
v tom poslepeným smutnění…

Každý ráno opustit svůj svět,
myšlenky po cestách rozsypávat,
v hlavě tříštit
smysl vyřknutých vět,
v uličkách zúžení
díry si vyvrtávat,
až přestane prýštit
ta síla mýho vzchopení.

Chci přestat přemýšlet,
na chvíli odjet,
při jedné zbloudilé toulce
na štěstí rozlet,
možná někdy,
prý UŽ
jsem v půlce
těch studentských lét…