Tichý buřič II.

Znám toho hodně
a svět je mi nejasný,
vzdělaný negramot,
mám víc než mohu chtít-pár ošoupaných bot,
tichý buřič smutný klaun.

V záři noci vstupuji,
a s denní tmou odcházím,
jsem rek, co bojí se měkkýše,
jsem vrána, která padá do výše,
tichý buřič smutný klaun.

Pořád mezi lidma stále sám,
a řvát blahem mám,
když se smutkem otřásám,
miláček žen samotě všanc vydán,
tichý buřič, ach ten smutný klaun..