Medem

Prázdniny byly jako život,
však teď žiju taky,
mám něco, co nikdo kolem
totiž vůbec nemá,
mý jediný
takový zázraky,
jsou protipólem
mezi mnou a všema,
co svý povlaky
mají úplně jiný.

Prázdniny jako obrovský štěstí,
však zůstalo mi těch pár věcí,
v úžinách zatajených rozcestí
nechávám na sebe navléci
slova s nikým netotožný,
po planinách volně rozutéci,
ač dřív připadalo mi to nemožný.

Jenže ono to je skutečný,
nic není naruby,
vůbec žádný sen,
jen já procházející nekonečny,
co nechává si každý den
medem mazat kolem huby…

to já nevím,
jestli to tak je nebo není,
jestli to jednou zkusí,
aby přišla věčnost ztemnělá,
neuchopitelné tížení,
kam jen se schovat,
přec někdy zcukernatět musí,
a tak já vám jen chtěla
aspoň takhle
moc poděkovat..:-)