Příchází čas

Za úsvitu dnů slunečních,
tam, kde prach se deštěm smývá,
na vlnách, dunách písečných,
šedý poutník snívá.
V ruce meč, a knihu jitřní,
jde sluncem provázen,
krajem deštným, krajem říčním,
lidem mnohým nacházen.
Sen se zdá být příliš dlouhý,
rty planoucí již daly se do řeči,
zdá se, nevidět konec mlhy
je záchranou pro ptáky v kleci.
Pak, až uslyšíš zvuk divé polnice
věz, že přišla hodina odplaty.
Však nyní! Slyš, pečlivě velice,
není čas zašívat na duši záplaty.
Nyní je čas brousit meče,
nyní je čas sbíjet zbroj!
Otevři dvířka, vyleť z klece,
již letí za úsvitem zrůdných včel roj.
Rudý rozbřesk zlé následky má,
čekej nebesa oheň chrlící,
Pouze ten, kdo čas jejich zná,
uchrání život svůj před bestií spící.
Tak dávej pozor! Proč životem vlastním,
tak pošetile tápeš?
Nyní již přišel ten čas! Střetnout se s povstáním!
Copak to nechápeš?