Hvězdy

Nad hlavou plnou myšlenek,
v kolotoči rozmazaných barev,
mezi tmou a světlem měsíčních mraků,
v záři odlesků svých životů,
potulným život si žijí.

Prý točí se kolem nás,
zatímco otáčí se naše tvář,
za jejich obrazy a slzy z dálek,
co k nám milióny let posílají dárek,
své krásy křehké bezstarosti.

A jedno menší poučení na konec,
kdy hvězdy k ránu vždy mizí,
prý toto si špitají mezi sebou:
„ I přes slávu či snad život trvající milióny let,
jednou zemřou a slávu i tělo pohltí vlhká zem…
Vše má svůj konec…“