IV

Jsem skrytý za ocelovými zdmi; skrz mříže v oknech sem prosvítají sluneční paprsky
a umocňují mou zoufalost. Nade mnou stojí Goliáš s černým roztřepeným bičem a tváří se výhružně. Kdykoliv mě přistihne, jak se dívám ven z okna, uštědří mi pořádnou ránu, není úniku.
Ostnaté věci se mi zařezávají do kůže a masa, potupně se skláním k zemi, pokryté sračkami moderního světa, a olizuji ji jazykem. Myšlenka svobodného žití se zvolna rozplývá.