Vyvážená skutečnost

bloudím v labyrintu
lidských vztahů,
je zde plno slepých ulic,
která je ta moje,
kterou odbočkou se mám dát
a najít šťastné setkání
se svými nejbližšími
. . .
skryté city na mě číhají,
sledují mé ego,
procházím podél
hlubokých tržných děr
. . .
věřím, že i moje city
jsou vůči blízkým tak hluboké,
pevně zapuštěny v realitě,
zakořeněny hlubokou láskou,
protože bez lásky k druhým
je člověku smutno
a smutná pravda
bolí víc než zlá lež,
která vychází z
pomlouvačných úst
zlých jazyků
. . .
zlé jazyky
je třeba ignorovat
nedávat jim prostor
a pouštět je ven
z ušních otvorů
bez zbytečných prodlev
. . .
smutná pravda
zvítězí tehdy,
když jí někdo
nabídne pevné rámě
.
a radost je
kráska, ke které
máme všichni
občas návštěvu
.
a ke smutkům
se neradi vracíme
.
v lidském životě
se radost a smutek vyvažuje
váha k tomu není zapotřebí