Ztráta..

Tam kde mělo srdce bít,
rozhostil se divný klid.
Snad kus sebe jsem ztratila,
kéž bych tu chvíli vrátila.

Nechala jsem vybrat schránku,
těžko teď uléhá se k spánku.
Ticho tam, kde měl znít smích.
Jak závaží táhnu svůj hřích.

Je pozdě měnit cokoli.
Můj bože ať to nebolí!

Tys ode mne nechtěl nic..
tak ani já.. co říct víc?
Zbavit se všeho bez rozmyslu,
teď šílená a beze smyslů.

Teď mohu proklínat, však jen sebe,
o kolik vzdálilo se mi nebe.
A peklo děsí v každém snu,
já modlím se ať neusnu.
Ať život zhasne jako svíce
a já nevzbudím se více...