Čarokrásná víla

Za noci vlahé,
paměti blahé,
na starém hradě,
v kapradí, trávě,
právě se myla
nádherná víla.

Po nebi jezdí
třpytivé hvězdy,
měsíček svítí
svou zlatou nití,
větříček fouká
a sova houká.

Víla tam stojí,
rány si hojí,
nohy si smáčí.
Pak lehce křáčí
ke svému muži-
dává jí růži.

Víla je krásná
jak hvězda jasná,
jak vonná růže.
Všecinko může.
A zvlášť mást muže.