Malý černý sešit

Slova, stovky slov.
Promrhaný inkoust, nepřeberné množství papíru, poskvrněného.
Špinavého od nepřípustných myšlenek.
Hořká zbytečnost zrcadlící se v čerstvých, fialově modrých, kalužích.
Rozpité, nečitelné písmo.
V sešitě, o který zachytává se můj život.
Tady vyvěrá nejhlubší deprese.
Tady začíná krveprolití.
Tady ocel klestí cestu potůčku, jehož šumění tolik uklidňuje.
Když mám pocit, že to dnes skončí, že se můj svět musí zhroutit.
Jediná záchrana bloudí v nekonečnu.
Abstraktní toužení splývá s konkrétní bezvýchodností.
Dávno nevěřím. Není v co...