Jsou věci
co už mě tak nebaví
třeba
že mám vlasy černý
a né zrzavý
Jsou lidi
co mi schází
i když vedle nich stojím
a jsou lidi
co nevídám
a přesto se jich bojím
Bojím se těch nocích
v kterých nemůžu spát
to mám pak pocit
že nikdo nemá mě rád
Takovej ten pocit
že něco mě svírá na duši
a když usnu
nezdá se žádný sen
Je to má bolest
co v sobě mám
a nikdo netuší
křičím ji do prázdných bytu stěn
Křičím
ale rukou držím si ústa
ať neruším sousedy v domě
a v tom tichu ta bolest vzrůstá
nic nejde ven
vše zůstává ve mě