Večerní stesk

Prochazím hodinami,
pomalu míjím minuty i vteřiny.

Nekonečně táhne se den.
A já ptám se sama sebe,
kde je ten,
jenž hlídá moje spaní,
a dá mi naději ranní,
že žít se dá krásně
a že život je plný vášně.

Drzá slečna odmlouvá času,
její oči plné ďasu,
když představit by si měla,
že usínat bude další noc sama.

Zbyl jí jen medvěd plyšový,
ke kterému naivně se tulí
a tajně pod peřinou steskem bulí.