Kdesi teď...

Teď....
na chvíli zamrkáš,
koupeš se v tónech milovaných tónů
jezera oblohy se svými obzory
teď a tady
a brána do zahrady
a brána do města
dnešním snem kráčela nevěsta
bez ženicha...
Prošla se prázdnou ulicí
hovoříc tiše k panu Měsíci,
ale dnes nesvítil..
a velký most přez řeku světa
vedl ji k zámku z proseb léta
zámek postavený v blátě
a muž, jež nejvíc zná Tě
někde se ztratil
snad v křídlech havranů
s měsícem po ránu
Teď...
a možná se zeptá :
,,kde jsi?"
a odpověď...kdesi...
kdesi..teď...