Tolik světel.
Očí
zavřených.
S hlavou skloněnou
vstříc podobným zítřkům.
Míhají se nad námi
s pohledy vyhasnutých hvězd.
Nepláčou.
- To déšť po nich stéká.
Nežijí.
- Mohou dýchat snad?
Jen stárnou
a kapky stékají jim po vráskách.
Stěží mohly by se smát.
Kolem nich spěchá
Tvá přeplněná mysl náhodami.
Ve tmě hledáš vlastní stín
s očima zavřenýma životu.
A chaotické ráno stéká
po levé noze,
kterous' vstal.
S hlavou skloněnou
vstříc podobným zítřkům -
to jsou nádherné verše, skutečně. Mohu-li si dovolit malou připomínku - odpustil bych si ty anotace a nejlépe i řazení do kategorií, je to zbytečná profance. Já vím, básníka to láká, předvést čtenáři, jak báseň vznikala a co přesně se skrývá za jednotlivými obrazy, a sám si rád přečtu umělcovo vyjádření k vlastní tvorbě, ale vždy až s časovým odstupem. Ať chceme, nebo ne, každá báseň má tolik významů, kolik čtenářů, a jednou z nejpodstatnějších charakteristik poesie je jakési tajemno, či spíše šero a nejasné obrysy v něm spatřované.
15.01.2011 23:21:00 | Jan Komárek
A venku rozkvetly aleje na pochodu.
To lampy stojí frontu na naděj` neodchodů
a vykoupily krám ...
Tvoje vyjádření myšlenek a pocitů je mi velmi blízké ...krása
14.11.2010 21:11:00 | Čardášová.babizna
Moc dobrá, je to skoro jako bych tě viděla stát na mostě jak se díváš na ostatní a v hlavě ti vznikají slova básně...
11.10.2010 12:25:00 | whiolet
Chaos, to je to správné slovo pro dnešní dny! Těžko říct, co je horší - jestli chaos nebo nuda či osamělost..ale ideální není ani jedno, chce to změnu. Jenže to by zase nevznikaly básně jako je tato :-)
09.09.2010 21:32:00 | Chancer