Dlaně laním

Po cestě vídávám dvě plaché laně.
V očích jim probleskne odraz mé dlaně
přitisknuté na studené sklo,
aby se vzápětí proměnil ve šmouhu.
V bledou a šmouhatou vzpomínku na touhu
sledovat je ještě maličkou chvíli…
S nadějí poslouchám, jak brzdy kvílí,
ale je to jen vítr
narážející do oken
svištícího vlaku.
Tak dneska sbohem, moje něžné.
Na dlaň si propříště napíšu „Věřme…“
a snad budete taky doufat,
že brzy přijedu zas…