Stezka odvahy

Říkávaly listy stromů,
jakou cestou dát se domů.
Přes bory, háj i led,
lehounký vánek,
co procestoval svět.
Drobný skřivan pěl písní tisíce,
na nebi prach hvězdný,
svit měsíce.
Krásné věci.
To nic není.
Pro ty, kteří mimo cesty chodí.